Křest dětí a dospělých
Křest je první ze sedmi svátostí církve, je vstupní branou k životu z víry. Otevírá cestu k Božímu království, je základem, bez něhož nelze dál stavět duchovni život. Jako všechny svátosti i křest ustanovil sám Ježíš, když apoštolům přikázal: "Jděte, učte všechny národy a křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého!" Pouze pokřtěný člověk může přijímat další svátosti.
Člověk křtem přijímá dar víry a stává se křesťanem. Jedná se o novou dimenzi, která nám otevírá mnohem bohatší pohled na život a odkazuje na jeho přesah do věčnosti. Věčnost existuje a někdo "tam" na nás čeká - Bůh. Křtem se člověk narodí pro věčnost, pro prostor bez času. Víra, kterou ve křtu přijímáme, nás učí projít tímto životem tak, abychom se nemuseli bát smrti.
Křest se uděluje dětem i dospělým. U křtu dětí je důležitá víra rodičů a kmotra/y/ů. (jeden z rodičů musí být pokřtěný, kmotr/a musí byt biřmovaný) Před křtem dítěte (pokud není v nebezpečí smrti), musí rodiče projít přípravou, která akcentuje důležité aspekty svátosti křtu.
Pokud uvažujete o křtu dítěte, je dobré co nejdříve zajít na faru křest domluvit a to minimálně 1 měsíc předem v úředních hodinách. Zpravidla se křtí ve farním kostele při nedělní mši svaté - ve výjimečných případech i v jiném kostele.
Křest je zvláštním způsobem spjat s vírou. Zárukou toho, že dítě bude vychováváno ve víře, je zde víra rodičů a kmotrů. Samotná víra nestačí, ani samotný křest nevede člověka k Bohu. Člověk musí za svým křtem stát a křestní akt potvrzovat slovem a skutkem. Kde nejsou předpoklady pro výchovu k víře, nesmí být ze strany církve křest udělen.
Podle církevního práva je ke křtu dětí potřeba souhlas rodičů nebo alespoň jednoho z nich a dále opodstatněná naděje, že dítě bude vychováváno v katolickém náboženství; jinak se křest odloží. I v církevně uzavřeném manželství s nekatolíkem nebo nepokřtěným se katolická strana zavázala, že se bude snažit rozvíjet svou víru a žít podle ní, že udělá všechno, co bude moci, aby děti z tohoto manželství byly pokřtěny a křesťansky vychovány. Sňatek rodičů není přímo nutnou podmínkou křtu.
Při domluvě s farářem se dozvíte, jaké dokumenty je třeba přinést a jaké formality vyřídit (většinou se vyžaduje rodný list dítěte, potvrzení o křtu rodičů, popř. souhlas se křtem od faráře místa kanonického bydliště, pokud se křtí jinde, potvrzení o biřmovaní kmotra ).
Příprava na křest probíhá v každé farnosti trošku jinak. Může být individuální, ve větších farnostech skupinová, liší se také počtem setkání. Jednodušší formu většinou mívá, pokud jste v této farnosti už třeba uzavřeli sňatek, nebo se jedná o křest druhého, třetího ... dítěte. V rámci přípravy si také podrobně proberete obřad křtu (jednotlivé části, symboliku, jak se chovat, co odpovědět).
"Nenarodí-li se kdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do Království Božího"(Jan 3,5)
Svátost manželství
"Bůh stvořil člověka ke svému obrazu; stvořil je jako muže a ženu... Proto muž opustí svého otce i svou matku a přilne ke své ženě a stanou se jedním tělem" (Gen 1,27; 2,24). Manželský pár je obrazem Božím: muž a žena, nejenom muž a nejenom žena, ale oba dva. Takový je obraz Boha: láska, Boží smlouva s námi je znázorněna smlouvou muže a ženy. A to je velmi krásné! Jsme stvořeni, abychom milovali, tedy jako odlesk Boha a Jeho lásky.
Svatba v kostele není pouhým formálním právním aktem, ale znamená něco mnohem víc. Je svátostí. Skrze tuto svátost manželství Bůh vstupuje mezi milující pár, aby ho posvětil a pomáhal jim v letech společného života. Manželství chtěl, naplánoval a dal k němu podnět sám Bůh. A je toho svědkem.
Základní příprava k sňatku probíhá společně na faře. Domluvte si svou svatbu dřív, dokonce už tehdy, když ještě nevíte přesný termín vaší svatby! Nejlépe půl roku předem. Nejpozději ale tři měsíce předem.
Manželství mohou uzavírat ti snoubenci, z nichž alespoň jeden je pokřtěný v římskokatolické církvi. Svátost manželství mohou přijmout i ti, kteří doposud byli sezdání jenom na úřadě.
Všechny bližší informace se dozvíte na farním úřadě.
Pohřby
Pohřeb a rozloučení s blízkým zesnulým je smutnou událostí. Kněz u pohřbu může přinést pozůstalým nadějido smutku a bolesti. Modlí se a přimlouvá za zemřelého, ale i za ty, které smrt ranila.
Věříme, že rozloučení není konečné. Zemřelo pouze tělo, duše žije dál u našeho nebeského Otce.
Pokud zesnulý věřil v život věčný - byl křesťanem (věřil v Boha, byl pokřtěný nebo se na křest připravoval), měl by být pohřben jako křesťan - s církevními obřady. Na rakvi by měl být Kristův kříž.
Církev velmi doporučuje zachovat zbožný zvyk pohřbívání těl zemřelých do země; nezakazuje však pohřeb žehem.
Po oznámení smrti vašeho blízkého je možno buď na faře, nebo u pana kostelníka zařídit vyzvánění umíráčkem. Smysl tohoto vyzvánění je výzva věřících v dané chvíli k modlitbě za zemřelého.
Při vyřizování pohřbu se nejprve dohodne termín pohřbu na faře, teprve potom se kontaktuje pohřební služba.
Farář také zajistí kostel, kostelníka a varhaníka. Pohřební služba zajistí všechno ostatní.
Křesťanský pohřeb ve farnosti Židlochovice se koná podle církevního práva nejprve v kostele, z něhož následuje pohřební průvod na místní hřbitov, kde jsou ostatky zesnulého uloženy do země. Při kremaci se koná pohřeb taktéž v kostele a ostatky s rakví se poté odváží ke zpopelnění. Po zpopelnění ostatků je možné i uložení urny s účastí faráře.
Nemějte obavy, že neznáte všechny úkony při mši svaté nebo církevním rozloučení, či že na pohřeb přijdou i ateisté. Jedná se o poslední službu zesnulému a nezáleží na vyznání těch, kteří mu ji přijdou prokázat. Kněz si je této situace vědomý, proto Vás při obřadech upozorní, kdy který úkon provádět.
